Na počátku padesátých let měl Tachov i s přilehlými osadami 5 000 obyvatel, kteří po válce přišli většinou z vnitrozemí, mnozí však až ze Slovenska, Ukrajiny či Rumunska. Pro jejich děti zprvu stávající školské objekty, roztroušené po městě, kapacitně stačily.
Dosidlování pohraničí
Situace se změnila k horšímu s druhou vlnou doosídlování pohraničí. Do Tachova přicházeli již převážně mladí, kteří zde zakládali rodiny, a počet nejprve předškolních dětí a pak i dětí školního věku prudce stoupal. Aby žáci mohli splnit povinnou školní docházku, muselo se zavést vyučování na směny.
Tento nevyhovující stav měla vyřešit a vskutku vyřešila výstavba nové školní budovy, slavnostně otevřené 31. srpna 1958. Našlo v ní místo 722 žáků. Jak dokládá velký obraz ve sborovně školy i dobové fotografie, šlo o stavbu "na zelené louce", tedy na okraji města, kde po dnešní bytové zástavbě nebylo ani památky.
Poctivá práce řemeslníků
Na adresu tehdejších stavbařů nutno říci, že budova nebyla šita horkou jehlou. Řemeslníci tu odvedli kus poctivé práce, a tak je zde ještě většina stavebních prvků a vnitřních instalací původních.
Projektant školu navrhl s vědomím, že jde o největší školský objekt ve městě, který musí dobře sloužit po celá desetiletí. Pod jednou střechou tu byly prostory pro 23 učeben a 3 odborné posluchárny pro fyziku, chemii a biologii, řadu kabinetů, školní dílny, školní družina, 2 tělocvičny s tehdy nevídaným zázemím, se šatnami a sprchami. Také samostatná "promítárna" zvukových filmů, či chcete-li minikino, rozhodně nepatřilo k výbavě, na jakou by byli žáci zvyklí.
Nezapomnělo se ani na stravování dětí a zaměstnanců, a tak ve východní části budovy byla zřízena školní kuchyně s prostornou jídelnou.
Budovu obklopoval školský areál, který zahrnoval fotbalové hřiště, hřiště na odbíjenou a házenou, sektor lehkoatletických disciplin a školní zahradu - svými původními rozměry spíše pole. To vše dobře sloužilo žákům a studentům po hezkou řádku let.
Polytechnizace a výstavba dílen
Změny v učebních plánech a větší důraz na polytechnizaci výuky koncem 60. let vedly k rozhodnutí vybudovat v těsné blízkosti stávající budovy samostatný objekt školních dílen.
Po kolaudaci v březnu roku 1968 byla zahájena výuka pracovního vyučování v solidně vybavené dřevodílně a kovodílně. Strojní zařízení bylo zčásti zakoupeno, zčásti věnováno některými tachovskými závody. V prostorách dílen se našlo místo i pro cvičnou kuchyni s několika plynovými sporáky. Zde starší dívky absolvovaly výuku vaření a stolování.
Stravovací pavilon
Bohužel historie této budovy netrvala dlouho. Územní rozhodnutí o rozšíření gymnázia a výstavbě nového stravovacího pavilonu znamenalo likvidaci školních dílen, neboť se vhodnější řešení nepodařilo nalézt. Výhodou nového stravovacího pavilonu, samozřejmě kromě dostatečné kapacity, je vyřešení dlouhodobého problému - vytápění základní školy a gymnázia. V nejvyšším podlaží pavilonu byla totiž umístěna plynová kotelna, která jako ekologicky šetrný zdroj tepla slouží nyní oběma sousedícím školám.
Přístavba pro 1. stupeň
Obraťme nyní pozornost k opačné části školního areálu. I zde to vypadá po letech docela jinak. Původně táhlý svah byl terasovitě upraven a na horní terase vyrostla v roce 1981 budova Okresního domu pionýrů a mládeže, v současnosti známá jako "Mraveniště".
Střední část, vlastně jen asi třetina původní plochy, slouží k výuce pěstitelských prací.
V nejnižší části, v těsném sousedství hlavní budovy, stojí od roku 1984 přístavba - třípodlažní pavilon učeben pro žáky 1. stupně základní školy. Stavba zahájená v březnu roku 1982 byla nákladem přes 5 milionů korun dokončena a slavnostně otevřena 31. 8. 1984. Přesně po šestadvaceti letech od zahájení provozu ve staré budově byl tak učiněn další krok ke zlepšení podmínek výuky.
Počet žáků ve třídách se mohl snížit na přijatelnou třicítku. Hudební výchova a výtvarná výchova získaly pevné zázemí v moderně řešených samostatných učebnách.
Nové učebny pro druhý stupeň
Změnu k lepšímu současně zaznamenali i starší žáci, kteří zůstali v hlavní budově. Přesun těch nejmladších umožnil uvolnit a modernizovat původní učebny fyziky, chemie a biologie. Jejich počet se pak postupně rozšířil o učebny hudební a výtvarné výchovy, pěstitelství, zeměpisu, informatiky, cvičné kuchyňky a společenský sál.
Novodobá historie
Mezi další záměry, které se podařilo naplnit, patřila dostavba tzv. spojovacího krčku mezi hlavní budovou a přístavbou. Když byla v roce 1991 dokončena, odpadlo věčné obcházení a zdržování při každém přesunu dětí do družiny či do tělocvičny.
Posledními nepřehlédnutelnými změnami v šedesátileté historii školy byly: generální oprava střechy, oprava teras před oběma budovami, výměna oken, rekonstrukce školního dvora, vybudování tří nových kmenových učeben, výtahu pro handicapované žáky, rekonstrukce sociálního zařízení, výměna podlahy v tělocvičnách, vybudování víceúčelového hřiště s umělým povrchem a zřízení samostatného pavilonu pro školní družinu.